Tento text je inspirován encyklikou papeže Františka Laudato Si, jejíž třetí až pátou kapitolu jsme měli za úkol zpracovat do jedné z hodin předmětu Křesťanství a politika. Po dlouhém rozvažování jsem se rozhodl mírně poupravené zamyšlení zveřejnit na blogu - jak se povedlo, posuďte sami. Budu vděčný za Vaše názory :)

Encyklika papeže Františka Laudato si se zabývá ochranou životního prostředí a místem, které člověk v přírodě zaujímá.  Papež spojuje ekologickou krizi s krizí etickou a říká, že životní prostředí je člověk schopen chránit jedině tehdy, když se naučí milovat sebe a jiné lidi. Mluví o potřebě velké změny v našem smýšlení a nutnosti zbavení se tzv. technokratického paradigmatu, který řídí dnešní společnost.

Poukazuje na to, že kvůli velkému technickému pokroku, který je sám o sobě dobrý a prospěšný, se ve společnosti musí začít uvažovat o nových problémech, které z něj plynou. Říká, že nikdy nemělo lidstvo samo nad sebou takovou moc jako dnes a je tedy potřeba naučit se techniku a nové vynálezy správně používat. Vidíme to dnes všude kolem - lidé sedí v kavárnách s tvářemi osvícenými notebooky, telefony jako by jim k ruce přirostly. Jsme svázáni technikou, kterou jsme vytvořili. Sami jsme si postavili své vězení. Lidstvo se snahou o vlastní dokonalost zbavuje toho nejdražšího (a nejdokonalejšího) co má – svobody. 

Lidské konání by nemělo být o maximalizaci zisků, ale spíše o budování světa pro příští generace. K tomu se František vrací neustále. Při každém zásahu do životního prostředí bychom měli přemýšlet nad tím, jestli ho tím příliš nepoškozujeme. Zdroje světa se ani zdaleka neobnovují dostatečnou rychlostí na to, aby nahradily ty vyčerpané. Jednoho dne nevyhnutelně dojdeme do bodu, kdy prostě nebudou. Nemusí se to stát naší generaci, ale těm dalším se to při našem současném chování stane určitě. Musíme se proto zbavit sobectví a konat tak, abychom tuto zemi předaly dalším generacím v takovém (ne-li lepším) stavu, jakou jsme ji převzali od našich předků. Papež říká, že jsme zemi přijali od našich předků jako dar, a jako dar ji máme předat našim následovníkům.

Píše o tom: „V tomto smyslu lze říci, že zatímco lidstvo postindustriální doby bude možná historicky připomínáno jako nejvíce nezodpovědné, lze si přát, aby se na lidstvo počátku 21. století mohlo vzpomínat proto, že s velkorysostí převzalo svou obrovskou zodpovědnost (Laudato Si: s. 104, ods. 165).

Je to ale vůbec možné? Jak přesvědčit lidstvo o tom, že svým omezením přispěje k lepší budoucnosti svých potomků, když existuje velké množství lidí, kteří ani děti mít nechtějí? Nemají důvod myslet na budoucnost. Nemluvím o lidech, kteří děti mít nemohou - myslím na ty, kteří jim život dát mohou, ale nechtějí. Protože nemají děti, budují svou kariéru a jsou úspěšnější než ti, kteří potomky mají. Realitu tohoto světa tak tvoří bezdětní podnikatelé a politici, ke kterým velké masy dospělých lidí a dětí vzhlíží a berou je jako své vzory. (Mezi bezdětné politiky patří podle serveru Echo24.cz například Angela Merkelová (německá kancléřka), Emmanuel Macron (francouzský prezident), Jean-Claude Juncker (předseda Evropské komise), předsedové vlád Itálie, Nizozemska, Švédska a Lucemburska. Nutno ale dodat, že například Theresa Mayová (britská premiérka) a Nicola Sturgeonová (první ministryně Skotska) děti mít buď nemůžou, nebo nedobrovolně potratily)

Proto František apeluje na úctu k životu. Jenom pokud člověk dokáže milovat sám sebe a přijímat své tělo, dokáže přijmout i jiné lidi. Pokud přijmu jiné lidi, začne mi na nich záležet. Pokud mi záleží na lidech, tak potom i na prostředí, ve kterém žijí. A toto prostředí je tvořeno citovými vztahy a přírodou. V tomto se ukazuje, že ochrana rodiny (základní buňka společnosti tvořená vztahy) a ochrana přírody jsou úzce propojeny a jejich základem je úcta životu svému i ostatních lidí.

Tato pravda není nějakým „papežským výmyslem“, ale pochází přímo od zakladatele křesťanství. Ježíš Kristus na otázku jaké je největší přikázání, odpoví hned dvěma přikázáními. Miluj Boha a miluj bližního, jako sám sebe (srov. Mk 12,28-31).

Co z toho plyne? Uvědom si, že Tě Bůh stvořil ke svému obrazu. Pokud máš problém přijmout sám sebe, začni mít rád aspoň Boží obraz v sobě (začneš se učit milovat Boha - první část přikázání je tím splněna). Pak díky tomu začneš pomalu přijímat to, jaký jsi - až to nakonec přijmeš docela. (začneš milovat sám sebe, tím splníš třetí část). Přijetí sebe ti pomůže přijmout a milovat ostatní lidi, později i chránit prostředí, ve kterém žijí (prostřední část, je hotovo).

Změna je tedy možná. Člověk se musí vzdát své pýchy a sobectví a přestat nezdravě myslet jen na sebe, ale přemýšlet i nad dobrem ostatních - společným dobrem naplněným Láskou.